Postavy

Rodina Smolíkových

Marie Smolíková a Jiří Smolík - fiktivní postavy se jmény autorových předků, kteří kdysi také osídlili pohraničí. František Smolík - syn. Zatímco Marie a Jiří mají své charaktery více či méně jednolité, František se mění zejména pokud jde o jeho vztah k Němcům. Z čiré nenávisti začíná uvažovat spíše o tom, jaký je kdo člověk a až potom, jaký je kdo národností. Mění se od svého zbožňování Tomečka až v nenávist vůči němu, protože poznal, že Tomeček je špatný člověk. Nakonec překonává i svůj strach a postaví se Tomečkovi otevřeně. Na konci je to zlomený člověk, který narazil na soukolí dějin a byl jím rozdrcen. To jeho rodiče už zažili, a proto jsou “méně stateční” a snaží se být alespoň slušní.  

Rodina Fuchsových

Heinz Fuchs, Hannelore, syn Jens a dcera Paula. Jens byl povolán do armády a v knize se o něm jen mluví. Heinz a Hannelore jsou zobrazeni jako tvrdí horalé, kteří celý den jen dřou a čekají. Znají hory i zemědělství, jejich krev je součástí půdy, na níž pracují. Paula se této tvrdosti teprve učí, proto se také jako první začne bavit se Smolíkovými a brzy si získá náklonnost Františka. Nakonec se do sebe zamilují a plánují sňatek. Fuchsovi si stále myslí, že se jednou do svého domu vrátí.  

Smolíkovi i Fuchsovi jsou sedláci, vzájemně je sblíží právě jejich práce na hospodářství, kdy Fuchsovi vidí, že ve Smolíkových rukou bude jejich statek dál vzkvétat. Smolíkovi zase poznají, že Fuchsovi jsou pracovití obyčejní lidé. Mezi nimi ale stojí dům: Fuchsovi se ho nechtějí vzdát, vždyť se v něm narodili, Smolíkovi o něj ale chtějí bojovat, protože je jejich nadějí na lepší budoucí život. Nakonec se rodiny sblíží tak, že jim Fuchsovi svěří i tajemství o zakopaném majetku v lese.  

Profesor Otakar Horák

když na dveře rodiny Smolíkových zazvonil profesor Horák, málem jsem spadla ze židle. Jméno se mi okamžitě spojilo s krycím jménem Julia Fučíka. Přestože chápu, proč mají Smolíkovi jméno Smolíkovi, František Smolík byl vynikající herec, který ztvárnil profesora Málka ve filmu Vyšší princip. Ale dobrá: profesor Horák je středostavovský odbojář s napojením na benešovský odboj. To on jim nabídne možnost osídlit pohraničí a zajistí jim ochranu v podobě vládního rady – nekomunisty. A to je ten problém, který se zřejmě projeví až v druhém dílu knihy. Profesor Horák neskrývá obavy z dalšího vývoje, neraduje se z osvobození, které z větší části provedla Rudá armáda. Je hlasem budoucnosti, hlasem obav z komunistů, pronáší také hluboký odsudek komunistů jako zlodějů a vrahů s tím, že jsou všichni stejní. Tedy další kolektivní vina? 

Vojtěch Tomeček

hlavní záporná postava. Veselý a schopný organizátor, bojovník proti nacistům, partyzán. Má charisma, kterým si většinou získá všechny kolem sebe, i Smolíkovy. Jeho postavení ve vsi je neotřesitelné. Nejprve zabere se svými muži Brod a okolí, pak se rozhodne usadit v Glasendorfu. Přejmenuje jej na Skláře a vysvětlí Němcům, jaké je nyní jejich postavení. Vytvoří si revoluční gardu a s ní se vydává krást do německých domů, Paulu před znásilněním zachrání jen příjezd amerického vojska. Od nových usedlíků bere peníze za každý přidělený dům, což není v jeho pravomoci, vlastně je tím okrádá a to už předtím vykradl většinu domů. Zatímco americkým vojákům přijde smrt glasendorfského starosti z rukou Tomečka přinejmenším podivná, ruská posádka se tím nezabývá vůbec. S Rusy za zády si může Tomeček v obci dělat, co chce. Nechá ustanovit národní výbor, stane se jeho předsedou, ale výbor je jen formální, rozhoduje o všem sám. Kdo z Němců se s ním odmítá podělit o majetek, toho nechá popravit. Kde nemůže popravu uskutečnit “legálně”, tam nastrčí Ileše a jeho syny. Ví, že nemůže Němce vyhnat jen tak, čeká na prezidentský dekret a je předem připraven, takže ještě v den vyhlášení dekretu jsou Němci z obce odvezeni do Brodu na shromaždiště u nádraží.  

Tomeček nenávidí Němce jako takové, protože jeho otec Němec, opustil jeho matku i jeho. Svůj částečně německý původ úzkostlivě tají, protože jinak velmi ostře vystupuje nejen proti Němcům, ale i proti smíšeným manželstvím.